Macbeth

Vážená paní Kostková. Normálně nemám ve zvyku sem příliš psát, ale Váš ohlas na inscenaci Macbetha mě k tomu vyprovokoval. Já jsem měl tu možnost vidět za tuto a minulou sezónu celkem 6 repríz a dovolím si vesměs se vším, co vy píšete, nesouhlasit. (Ovšem v žádném případě tím nechci Váš názor nějak shodit - spíš chci ukázat, že to představení může působit na každého od základu úplně jinak). V prvé řadě by mě zajímalo, co vy si představujete pod pojmem divadlo a jakým způsobem vy čtete Shakespeara, nebo chcete, aby byl Shakespeare čtený. Pro mě je divadlo zvláštním, dá se říci až magickým prostorem pro imaginaci, ve které si můžete dovolit takřka cokoliv - je-li to podloženo, odůvodněno a víte, co tím chcete říct. Což si myslím, že v případě Macbetha bylo. Martin Glaser se vydal cestou, ve které zvolil k vyjádření určitých věcí výtvarně obrazové metaforické prostředky, které měly podtrhnou či zvýraznit danou situaci, vztahy, pocity a sloužit jako dopomoc hercům. Musel logick  y potlačit i  romanticky  předurčenou tvář krumlovského parku. Ukázal tím další možnosti, které prostor parku má, což sám osobně beru za velkou výhru. (Nebo se snad do nekonečna chcete dívat na sladké vyznávání lásky pod krásně nasvícenými stromy???) Trochu jsem nepochopil vaší poznámku k pohybové složce představení. To byste chtěla, aby ve chvílích vnitřní rozdrásanosti  pobíhal Macbeth od stromu ke stromu a říkal, jak je zoufalý, že neví co dál? To je podle mě afekt! Naopak - občasná statičnost jen a jen podtrhovala vnitřní sílu věci. Velikost prostoru, hudba, počasí a síla dané chvíle můžou někdy herce strhnout k přílišné expresi, která může působit právě jako afekt. Nevím, kdy jste přesně Macbetha viděla, ale co jsem viděl já, tak tato chvíle nastala ze všech 6 představení snad jen jednou a to ještě na velmi krátkou chvíli. Docela jste mě zarazila tou poznámkou k absenci vztahů mezi postavami. Ve většině případů jsem tam naopak ty vztahy viděl, a dost silně. Jen musí být člověk vnímavý na všechny detaily a věci, které postavy dělají. Právě z drobných detailů šlo přečíst v tomto případě hodně. Jediné, v čem Vám dám za pravdu, je vztah Macbeth-Banquo, tam jsem se trochu také ztratil. Jinak co se týče vztahu Macbeth-Lady Macbeth, tam jsem (hlavně v posledních reprízách) viděl naopak strašně zajímavý vztah, který asi úplně nedokážu slovy popsat. Planula v nich obrovská vášeň jeden k druhému, byli na sebe vnitřně hodně napojení. Stačil jeden vzájemný pohled do očí a řeklo mi to víc, než pět stránek textu. A také v tom vidím sílu živého divadla. Přesně takového, jakým je pro mě Krumlovský Macbeth. Doufám, že jsem Vás nějak neurazil, to bych nerad. Snad Vás příští návštěva Jihočeského divadla potěší.    

Dobrý den, mnohokrát děkuji za snahu (aspoň předpokládám, že "všichni jeli na 100%"), ale mrzí mne, že k divadlu, natož k Shakespearovi nedošlo. Scéna byla, ano, působivá, ačkoli takřka dokonale potlačila vlastní, přirozenou jedinečnost parku, hudba také, efekty... Vše skvěle překrylo to, co mělo být podstatné - a co chybělo: od hlubšího přečtení toho, co WS opravdu napsal, po herecké "výkony". Ty mne ranily nejvíce - vím, že v tomto prostředí není snadné hrát, tím spíše "psychologickou tragédii", ale možné to je. Ne ovšem, pokud herci neartikulují, neintonují, pokud většinu replik křičí v afektu (což se nedá dlouho poslouchat, ani praktikovat) a stojí při tom většinou strnule na místě, na případnou chůzi nedá vůbec dívat. Ne, pokud mezi postavami nejsou vztahy, jež by měly prostor žít (Macbeth-Banquo, Macbeth-Duncan, Macduffovi, a zejm. Lady Macbeth-Macbeth působící jako matka hltavě objímající a líbající svého syna, který se němě brání,... to je na mne asi příliš velký "posun"...). Ne, pokud jdou všichni bez výjimky zapadlí ve svých stereotypech, svých vyšlapaných cestičkách někol  ika oblíbených výrazových prostředků a nejsou nuceni / motivováni s tím cokoli dělat. Není přeci Macbeth prostorem pro koncert duše stravované zlem, manipulované snad milovanou (?) ženou, ale zejm. vlastními představami, podpořenými sliby čarodějnic, co by mohlo být, co je, co jsem já, co bych mohl být já? Není to drama o touze a věrnosti, poslušnosti a nenasytnosti, o lásce a zbabělosti... o nejvyšších lidských hodnotách? Není strašná škoda, udělat z toho v první řadě "akční film"? Přestože kritiku nikdo neslyší moc rád a ani mně nijak netěší ji psát, doufám, že (jakkoli nejspíš nebude můj příspěvěk zveřejněn) bude třeba nějak podána spolutvůrcům inscenace, jichž si vážíma mám je ráda, a v ideálním případě přispěje minimálně k drobnému zamyšlení, jestli cesta  vede opravdu výhradně tudy...  Děkuji, s pozdravem a přáním všeho dobrého.

Dobrý den. Musím velice pochválit výkony všech herců (hlavně pana Volejníka, opravdu profesionální a dokonalý herecký výkon) i všech ostatních,kteří se na Macbethovi podíleli. Opravdu klobouk dolů! Macbeth mě tak uchvátil,že jsem na něm byla dvakrát a kdybych mohla, šla bych znovu. Nejlepší představení,které jsem na otáčku viděla (a že jich bylo, jsem z Krumlova:-)  Jste profíci a patří vám můj dík. Dokonalý zážitek díky profesionálům :-)  Přeji vám mnoho úspěchů profesních i osobních.

Soubor činohry děkuje všem svým divákům za milé ohlasy na představení Macbetha. Jsme rádi, že Vás tak zaujalo a napsali jste nám. Je to pro nás opravdu důležitá a velmi cenná zpětná vazba. Těšíme se na Vás na dalších představeních - buď ještě letos na přidaných reprízách Sluhy dvou pánů a Žen Jindřícha VIII. a nebo příští rok na nové adaptaci Boccacciova Dekameronu, která se chystá přímo pro otáčivé hlediště, nebo na reprízách Shakespearovy komedie Jak se vám líbí a nebo na konci léta na obnovené premiéře Robina Hooda. Vstupenky budou k mání už od prvního září!

Představení Macbeth je plné zajímavých a neotřelých nápadů, výborné muziky, pěkných kostýmů a scény. Má rychlý spád a místa,kde zmrzne úsměv na rtech /viz.čarodějnice/. Ondřej Volejník vysoko převyšuje svoji partnerku Věru Hlaváčkovou, které, žel, nebylo chvílemi rozumět, její přeříkávání bylo rušivým elementem vypjatých situací .Škoda. Přesto si odnáším jeden z nejsilnějších zážitků z této letní scény. Děkuji.

Dobrý den, chtěl bych velice poděkovat za včerejší představení Macbetha, nečekal jsem , že to bude až tak výborné. Celkové propojení hudby, hereckých výkonů , světla, scény, kostýmů, točny a všeho ostatního. Jen by mě zajímalo proč byla točna docela prázdná toto představení by zasloužilo být vyprodané několik měsíců dopředu. Ještě jednou děkuji hercům externistům, maskérkám, kostymérkám, technice, která při této inscenaci určitě měla co na práci samozřejmě režii a všem, co se na tomto představení podíleli, protože jich je určitě hodně . Všem přeji příjemně strávené dny volna, kterých není zrovna moc :o) a chuť do dalších takových inscenací . Jihočeské divadlo může být velice hrdé na svůj činoherní ansábl. PS: Ondřej Volejník a Věra Hlaváčková by měli dostat nějaké obrovské ocenění a ne jen Jihočeskou Thalii.

Macbeth byl výborně zahraný. Zvláštní příběh královraždy a o svědomí jeho vrahů byl pro mně  dost náročný. Perfektní výkony herců a vynikající fyzické výkony a krásná přírodní scenérie za úplňku. Bylo to pro mně něco nového a zajímavého, samotný Shakespeare by se divil jak dobře zapadlo jeho drama do krásného přírodního amfiteátru. Pro někoho asi ponurá atmosféra, tmavé oblečení a zvláštní příběh, a to podle mně udělalo velký dojem celého dramatického večera. Jezdím na otáčko pravidelně a ještě nikdy mne nezklamalo. Vynikající herecké výkony, pěkná atmosféra téměř a vždy úplněk to dodává všem hrám opravdový náboj. Děkuji za krásné vystoupení a hercům díky za tak perfektní zvládnutí dost těžkého dramatu. Opravdu perfektní. Budu se těšit i příští rok. Jsem zvědav jaká hra bude mít premiéru.

Opravdu zážitek, na který se nezapomíná.. Postava hlavního hrdiny byla zvládnuta v osobě Ondřeje Volejníka  -  mistrovsky !!! I jeho fyzický výkon nesmí být bez povšimnutí... Stejně tak výkony všech tří sudiček - čarodějnic.. jejichž postavy, těžký příběh nápaditě odlehčily. Nesmím zapomenout na scénografii, která se opravdu povedla, stejně jako naprostá souhra technické části divadelního souboru... Děkuji a zase někdy, se budu těšit :o)