Milan Hojdys

choreograf / Balet
 

/ Repertoár - archiv

1. 2. 1991
7. 9. 1990
31. 3. 1990
2. 3. 1990
15. 9. 1989
18. 3. 1989
27. 1. 1989
1. 7. 1988
27. 5. 1988
1. 4. 1988
24. 4. 1987
30. 1. 1987
30. 5. 1986
16. 5. 1986
14. 3. 1986
15. 1. 1986
27. 6. 1985
8. 3. 1985
26. 10. 1984
1. 6. 1984
12. 5. 1984
16. 3. 1984
4. 3. 1984
23. 9. 1983
4. 3. 1983
4. 2. 1983
18. 12. 1982
1. 10. 1982
2. 4. 1982
15. 1. 1982
6. 11. 1981
9. 10. 1981
30. 5. 1981
13. 3. 1981
16. 1. 1981
5. 12. 1980
7. 11. 1980
26. 9. 1980
25. 4. 1980
4. 4. 1980
8. 2. 1980
19. 12. 1979
26. 10. 1979
28. 9. 1979
12. 6. 1979
17. 2. 1979
14. 2. 1979
20. 1. 1979
15. 12. 1978
24. 11. 1978
27. 9. 1978
17. 3. 1978
17. 12. 1977
4. 11. 1977
30. 9. 1977
18. 2. 1977
17. 12. 1976
22. 10. 1976
12. 6. 1976
3. 3. 1976
9. 1. 1976
3. 10. 1975
31. 5. 1975
18. 4. 1975
7. 3. 1975
21. 2. 1975
24. 1. 1975
20. 12. 1974
25. 10. 1974
27. 9. 1974
19. 6. 1974
12. 4. 1974
15. 3. 1974
15. 2. 1974
19. 12. 1973
26. 10. 1973
28. 9. 1973
22. 6. 1973
27. 4. 1973
13. 4. 1973
16. 3. 1973
16. 2. 1973
19. 1. 1973
16. 12. 1972
3. 11. 1972
20. 10. 1972
10. 6. 1972
17. 4. 1972
20. 2. 1972
1. 1. 1972
19. 12. 1971
21. 11. 1971
16. 10. 1971
24. 6. 1971
31. 3. 1971
7. 3. 1971
7. 2. 1971
10. 1. 1971
20. 11. 1970
11. 11. 1970
11. 10. 1970
26. 9. 1970
26. 2. 1970
18. 1. 1970
30. 11. 1969
30. 10. 1969
24. 10. 1969
21. 10. 1969
20. 6. 1969
25. 4. 1969
18. 4. 1969
26. 1. 1969
17. 12. 1968
14. 11. 1968
26. 5. 1968
3. 3. 1968
12. 12. 1967
26. 11. 1967
17. 9. 1967
21. 5. 1967
29. 4. 1967
4. 3. 1967
1. 1. 1967
6. 11. 1966
15. 10. 1966
22. 9. 1966
7. 7. 1966
11. 6. 1966
21. 5. 1966
30. 4. 1966
17. 4. 1966
6. 3. 1966
6. 2. 1966
4. 12. 1965
11. 11. 1965
20. 9. 1965
9. 6. 1965
5. 5. 1965
10. 4. 1965
21. 2. 1965
7. 2. 1965
19. 12. 1964
26. 1. 1964
24. 11. 1963
27. 10. 1963
22. 9. 1963
15. 6. 1963
8. 6. 1963
8. 5. 1963
14. 4. 1963
17. 3. 1963
3. 3. 1963
17. 2. 1963
30. 11. 1962
6. 11. 1962
20. 10. 1962
Milan  Hojdys / Z médií
Operaplus.cz
2. 6. 2016

2. června 2016 by se dožil devadesáti let tanečník a choreograf, dlouholetý šéf baletu Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, Milan Hojdys. Svůj život a uměleckou kariéru prožil ve třech městech. Narodil se a svá učednická léta strávil v Ostravě, během desetiletého působení v Brně dosáhl svých uměleckých vrcholů jako tanečník a v Českých Budějovicích vytvořil z původně služebního tělesa sebevědomý baletní soubor s vlastním profilem.

Do ostravského baletu ho přivedl jako mnoho jiných Emerich Gabzdyl. Podobně jako si kdysi tohoto šikovného uličníka z Vítkovic všimnul Achille Viscussi a všestranně ho vyškolil, Gabzdyla v roce 1945, když dostal možnost rozšířit a zkvalitnit baletní soubor a navázat tak na dílo otce zakladatele Viscussiho, zaujal pohybově velice nadaný, postavou spíše sporý, ale velmi temperamentní a aktivní mladík Milan Hojdys. Angažoval jej do baletního souboru a od počátku jej začal pověřovat drobnějšími sólovými úkoly.

Z Ostravy si Hojdys na dva roky „odskočil“ splnit svou vojenskou povinnost. V Armádním uměleckém souboru, kde pobyl dva roky o jeho další růst pečoval další z významných choreografů tehdejší doby, Robert Braun. Po návratu do Ostravy si Hojdys ještě zatancoval Parise v Gabzdylově prvním ostravském provedení Prokofjevova Romea a Julie. A přišla nabídka, která se neodmítá.

Z Brna se ozval Ivo Váňa Psota. Psota tehdy potřeboval doplnit typově soubor o sólového tanečníka především pro tak zvaný charakterní a komediální obor. Dva výborní interpreti těchto rolí, akrobaticky mrštný Josef Škoda a první přestavitel Merkucia Josef Sokol se rozhodli věnovat se choreografii a z Brna odešli a v Brně velmi populární tanečník, stejně jako Hojdys rovněž rodem Ostravák, Otto Strejček, přes svou vitalitu dospěl do let, kdy většina tanečníků už s aktivní činností končí.

Sólistou baletu Státního divadla v Brně se Milan Hojdys stal v lednu 1952. Byl doobsazen do inscenací Slovanských tanců a Labutího jezera, která byla na repertoáru a Psota si jej obsadil do role jednoho z kavalírů v chystané inscenaci Čajkovského Spící krasavice. Její premiéry se už ale Psota nedožil. Při reprízách tančil Milan Hojdys na záskok v tomto baletu i roli Modrého ptáka.

Baletní soubor ale po náhlém Psotově úmrtí dále pokračoval v nastoupení cestě a jeho žáci a následovníci, především dvojice mladých tanečníků, kteří převzali úkoly choreografů, Rudolfa Karhánka a Jiřího Nermuta, byla zárukou toho, že vysoká technická úroveň, kterou byl Psotův brněnský balet se udrží a díky tomu bylo dobře postaráno o další Hojdysův umělecký růst. Své kvality prokázal Milan Hojdys hned v nejbližších inscenacích, svou pohybovou zdatností se blýskl v Nermutově inscenaci Borodinových Poloveckých tanců, přirozenou komediálnost v Prokofjevově Popelce a umění vytvořit charakterově bohatou postavu v roli Gireje v Karhánkově inscenaci Asafjevovy Bachčisarajské fontány a v postavě Li-šan-fua v GlierověRudém máku, který nastudovala pohostinsky Nina Jirsíková. V brněnském „kultovním baletu“, Prokofjevově Romeovi a Julii, na sebe v Nermutově choreografii výrazně upozornil v postavách Merkucia a Benvolia. V Asafjevově Plamenech Paříže ztvárnil postavu Jeroma, v Nedbalově díleZ pohádky do pohádky byl rozkošným krejčíkem Jehličkou i jedním z Petrovských a před vánoci 1957 slavil jeden ze svých největších úspěchů v postavě Sancha Panzy v původní premiéře baletu Jaroslava Doubravy Don Quijote.

K jeho výtečným výkonům patřily rovněž postavy frátera Laktance a Číňana v baletech Vítězslava Nováka Nikotina a Signorina Gioventú a Starého kavalíra v Bartókově Podivuhodném mandarinovi (vše v choreografii Jiřího Nermuta). V baletu Kare Karejeva Cesta hromu, byl v choreografii Rudolfa Karhánka představitelem role Maka a své brněnské působení uzavřel ve své patrně životní roli, v Truffaldinovi z Burghauserově baletu Sluha dvou pánů, který měl v nastudování Luboše Ogouna premiéru v lednu 1962.

Přesnou charakteristiku Hojdysovy komediálnosti podal Vladimír Vašut v jeho medailonku ve sborníku Postavy brněnského jeviště: „Jeho humor měl vůbec hned několik poloh a rozměrů, od rozverné buršikóznosti až po hřejivě prosté a srdečné, divácký soucit bezpečně budící zpodobení malých lidiček, šikovně kličkujících před osudem, který – jak známo – si zasedne právě na chudáky… V těchto rolích se dopracoval pravděpodobně k samému vrcholu svého tanečního umění.“

V roce 1962 mění Brno za České Budějovice, kde nastupuje do funkce choreografa a šéfa baletu. Na jeho rozhodování o budoucí kariéře mělo nesporně vliv i jeho onemocnění, které s úporností a vitalitou sobě vlastní překonal.

Choreografii si zkusil jednou už v Brně. Bylo to v souboru zpěvohry, kde byl autorem pohybové složky hudební komedie Julia Kalaše Dovolená s andělem na námět tehdy značně populárního filmu.

Hojdys nastoupil do divadla, v němž balet hrál dlouhou dobu spíše podružnou roli služebního tělesa zpěvoherního souboru. Sice úplně první představení Jihočeského divadlo, které se konalo už 14. května 1945, byly Dvořákovy Slovanské tance v choreografii Slavibora Jindřicha, ale s baletními inscenacemi se posléze setkáváme jen občas. Byl to především již zmíněný Slavibor Jindřich, který v Budějovicích uvedl například Delibesovu Coppélii, Nedbalův balet Z pohádky do pohádky či Vostřákovu Viktorku. Ve druhé polovině padesátých let nastudovala Věra Untermüllerová balet sovětského autora Vasilenka Mirandolina a Zdeněk Weidenthaler si dokonce troufnul na Bachčisarajskou fontánu.

Skutečný baletní soubor se začal zvolna formovat až po vzniku operního tělesa v roce 1959. Choreograf Jiří Hoščálek uvedl během dvou let v období 1959-1981 mimo jiné operu-balet Bohuslava Martinů Divadlo za branou a Prokofjevovy balety Péťa a vlk a Kamenný kvítek.

Po Hoščálkově odchodu do Plzně nastoupil angažoval Milana Hojdyse Zdeněk Míka s úkolem vytvořit v Jihočeském divadle kvalitní baletní těleso schopné výrazné sebeprezentace. Poprvé se budějovickým divákům představil jako choreograf v inscenaci Dvořákovy Rusalky, kterou režírovala Inge Švandová. Jeho první celovečerní baletní představení byl balet Oskara NedbalaZ pohádky do pohádky, které nastudoval ve spolupráci se svým pozdějším pravidelným spolupracovníkem dirigentem Jiřím Kosinou.

Sám si v této inscenaci opět úspěšně zatančil Krejčíka Jehlička a jako tanečník se ještě občas v první fázi svého šéfovského působení budějovickému publiku představil, bylo to například v roli Merkucia v Romeovi a Julii.

Ke svému zadanému úkolu přistoupil velmi zodpovědně s veškerou náročností. Jeho druhý baletní premiérový večer tvořily novinka Zdeňka Křížka Balada o námořníkovi spolu seŠeherezádou Nikolaje Rimského-Korsakova. A potom už následovala stěžejní díla baletní dramaturgie, již výše zmíněný Romeo a Julie a Labutí jezero, které se v roce 1965 představilo jako první baletní představení divákům otáčivého hlediště v Českém Krumlově. O rok později nastudoval Mozartovu Malou noční hudbu, kterou divadlo uvedlo rovněž v nádherném prostředí krumlovského barokního zámeckého divadla.

Hojdys uvádí další velmi náročné tituly – Čajkovského Spící krasavici a Asafjevovu Bachčisarajskou fontánu. V souboru pod jeho vedením vyzrály tři velmi výrazné osobnosti, které se po léta staly vynikajícím tvůrčím jádrem souboru: Radmila Hájková, Hana Čáslavská a Jiří Hájek.

V osmašedesátém roce inscenuje Dvořákovy Slovanské tance, o rok později následuje Strauss revue, v níž ve spolupráci s dirigentem Jiřím Kosinou využívá pro baletní představení populární melodie klasika vídeňského valčíku. Ve společném večeru s Chačaturjanovou Maškarádou a Borodinovými Poloveckými tanci uvedl Hirošimu Viliama Bukového, Z původních českých novinek inscenuje dále balet Francois Villon Vladimíra Soukupa a v jednom večeru Šťastnou sedmu Miloše Vacka a balet Maják, k němuž hudbu na jeho libreto napsal Jiří Kosina. Díky Hojdysovi se na repertoár budějovického baletu dostává Prokofjevova Popelka, Bartókův Podivuhodný mandarin, Vostřákova Viktorka, Šostakovičova Leningradská symfonie i Janáčkův Taras Bulba. Jako choreograf se vrací k Novákovým baletům Nikotina a Signorina Gioventù, v nichž kdysi v Brně slavil úspěchy jako tanečník. V autorské dvojici s dirigentem Jiřím Kosinou uvádějí další baletní novinku, titul Šťastný návrat.

Jeho posledním celovečerním baletem, který v Budějovicích uvedl, bylo nové nastudování díla, kterým kdysi v Budějovicích začínal, Nedbalův balet Z pohádky do pohádky.

I po svém odchodu z funkce šéfa baletu v roce 1986 se nadále podílel jako choreograf na řadě operních a činoherních inscenací, jimž se věnoval po celou dobu svého působení v Jihočeském divadle. Celkový počet premiér, na nichž Milan Hojdys participoval je vpravdě úctyhodný – sto dvacet sedm. Bylo mezi nimi i několik režií operet či muzikálů jako například OffenbachovaKrásná Helena, Lehárův Paganini, Nedbalovo Vinobraní anebo Gigi autorů Loeweho a Lernera. Naposledy spolupracoval jako choreograf s režisérem Milanem Fridrichem při studiu premiéry Shakespearovy Zimní pohádky, která měla premiéru 1. února 1991.

Tanečník a choreograf Milan Hojdys zemřel v Českých Budějovicích 17. listopadu 1994.

Zdroj: www.operaplus.cz, Mojmír Weimann



Milan Hojdys