Růžena Nováková

herečka / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

1. 3. 1974
9. 11. 1973
17. 5. 1972
30. 10. 1971
14. 3. 1971
6. 12. 1970
8. 4. 1970
30. 11. 1969
7. 6. 1969
22. 3. 1969
28. 11. 1968
31. 3. 1968
24. 1. 1968
26. 12. 1967
2. 4. 1967
20. 11. 1966
7. 7. 1966
1. 1. 1966
6. 11. 1965
5. 5. 1965
22. 11. 1964
30. 9. 1964
25. 3. 1964
24. 11. 1963
15. 6. 1963
8. 5. 1963
30. 11. 1962
25. 11. 1962
6. 11. 1962
16. 6. 1962
23. 2. 1962
7. 5. 1961
5. 11. 1960
24. 9. 1960
14. 5. 1960
12. 2. 1960
19. 11. 1959
9. 10. 1959
21. 8. 1959
6. 6. 1959
12. 12. 1958
22. 11. 1958
6. 9. 1958
19. 4. 1958
18. 1. 1958
6. 11. 1957
19. 9. 1957
1. 6. 1957
6. 1. 1957
11. 11. 1956
13. 9. 1956
9. 9. 1956
12. 4. 1956
11. 3. 1956
20. 12. 1955
22. 10. 1955
1. 6. 1955
19. 12. 1954
7. 11. 1954
26. 9. 1954
3. 4. 1954
6. 12. 1953
6. 11. 1953
6. 9. 1953

Růžena Nováková (14.12. 1899 - 2.8. 1984) se narodila v herecké rodině. Otec Oldřich Svoboda byl významným hercem a režisérem, matka Marie Svobodová oblíbenou herečkou. Sestra Anna, později Letenská začala hrát též v Jihočeském divadle, pak se stala členkou Městského divadla na Vinohradech, účinkovala v mnoha českých filmech. V roce 1942 byla nacisty popravena.

Marie Svobodová své osmdesátiny oslavila na jevišti Jihočeského divadla v roli Růženky ve Šrámkově Létu, následovalo její hostování v Národním divadle (Havlová v Jiráskově Samotě) a v JD titulní role  Babičky  B. Němcové. Stará paní byla na zkoušky připravena nejen technicky, ale i s pochopením vnitřního obsahu role. Méně pilné kolegy bez rozpaků napomenula.

Růžena Nováková měla rozhodně po svých hereckých předcích co podědit. Herecké začátky prožila v divadelní společnosti Sukové-Kramuelové (1918-21), pak se celá rodina stala hlavní oporou Jihočeského národního divadla (1921-26). Následovalo Městské divadlo v Kladně (1926-28), Tylovo divadlo v Nuslích (1929-31), rok v pražské Uranii a od roku 1933 JND, se kterým prožila jeho umělecký vzestup i dramatické válečné roky. Hrála významné role např. titulní roli v Devalově hře Marie milostnice, Vojnarku v Jiráskově hře, Hejtmanku v Revizorovi. Po násilném uzavření divadla působila ve Větrníku v Praze. Jako herečka se vrátila do Českých Budějovic v květnu 1945 a nastudovala titulní roli v Gorkého hře Vassa Železnovová.  Jihočeskému divadlu zůstala věrná až do odchodu do důchodu (1972). Na jeho jevišti vytvořila mnoho výrazných postav, jmenujme alespoň Olgu ve Třech sestrách, Emilii v Macháčkově inscenaci Othella, Kordulu, později Rosavu ve Strakonickém dudákovi, Nyolu v Radúzi a Mahuleně. S hereckým citem dokázala přejít ke starším postavám jako byla např.Strunová v Hrubínově Kříšťálové noci,  Ludmila v Tylově Drahomíře, Chůva v Romeovi a Julii i s lehkostí ovládnout jeviště komickou figurou (Paní Čiperná ve Veselých paničkách windsorských).

 

Růženka! Oslovovali ji tak všichni v divadle i v rodině. Se vší úctou k její herecké i člověčí osobnosti. Nebylo to patrně náhodou. Měla někde uvnitř do pozdního stáří ukrytou tu divokou mladou holku. Na zkoušky byla dokonale připravena a byla příkladem kázně pro všechny mladé kolegy. Měla bystré nohy, energii na rozdávání, zahrála i nejztřeštěnější nápady režisérů. V titulní roli Tvrdohlavé ženy na Krumlově před otáčivým hledištěm uběhla během zkoušek a představení „sto jarních kilometrů“, jak jsme žertem říkali. Se stejným zaujetím a vášní hrála matku i v Ibsenově Peer Gyntovi. Mimořádný smysl pro humor používala nejen v řadě rolí, ale i v občanských postojích. Často způsobila mnoho vrásek na čele šéfa i ředitele, kteří to museli za Růženku „vyžehlit“. Byla skromná a pomohla v hereckých i soukromých starostech.

Růženka! Příklad herecké i lidské osobnosti pro budoucí generace.

Hana Bauerová



Třetí zvonění / Věra Papírková, Růžena Nováková / foto Bohuslava MaříkováTřetí zvonění / Věra Papírková, Růžena Nováková / foto Bohuslava Maříková