Karel Charvát

herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

13. 6. 2003
8. 2. 2002
19. 10. 2001
30. 3. 2001
2. 3. 2001
19. 1. 2001
24. 11. 2000
10. 3. 2000
3. 12. 1999
7. 8. 1999
14. 5. 1999
22. 1. 1999
15. 5. 1998
6. 2. 1998
28. 3. 1997
15. 11. 1996
10. 5. 1996
27. 1. 1996
10. 11. 1995
2. 6. 1995
24. 2. 1995
6. 1. 1995
18. 11. 1994
20. 5. 1994
1. 10. 1993
2. 4. 1993
22. 1. 1993
6. 11. 1992
25. 9. 1992
15. 5. 1992
29. 11. 1991
24. 5. 1991
6. 4. 1991
1. 2. 1991
9. 11. 1990
6. 9. 1990
2. 2. 1990
17. 11. 1989
19. 5. 1989
17. 3. 1989
27. 1. 1989
18. 11. 1988
1. 7. 1988
31. 5. 1988
1. 4. 1988
18. 3. 1988
27. 11. 1987
16. 1. 1987
7. 11. 1986
30. 5. 1986
18. 4. 1986
14. 2. 1986
8. 11. 1985
1. 12. 1984
1. 6. 1984
30. 3. 1984
11. 11. 1983
25. 3. 1983
28. 1. 1983
12. 11. 1982
2. 6. 1982
17. 4. 1982
12. 2. 1982
29. 1. 1982
4. 12. 1981
17. 4. 1981
30. 1. 1981
5. 12. 1980
25. 4. 1980
22. 2. 1980
18. 1. 1980
5. 1. 1980
20. 1. 1979
3. 11. 1978
20. 10. 1978
11. 5. 1978
17. 3. 1978
18. 1. 1978
12. 11. 1977
20. 5. 1977
6. 5. 1977
18. 3. 1977
7. 1. 1977
29. 10. 1976
4. 5. 1976
19. 3. 1976
23. 1. 1976
28. 11. 1975
5. 5. 1975
21. 3. 1975
24. 1. 1975
22. 11. 1974
15. 3. 1974
18. 1. 1974
1. 1. 1974
23. 11. 1973
16. 3. 1973
2. 2. 1973
6. 1. 1973
3. 11. 1972
17. 5. 1972
30. 4. 1972
19. 3. 1972
23. 1. 1972
21. 11. 1971
18. 9. 1971
31. 3. 1971
7. 2. 1971
6. 12. 1970
11. 10. 1970
8. 4. 1970
15. 3. 1970
1. 2. 1970
20. 1. 1970
30. 11. 1969
6. 11. 1969
18. 5. 1969
9. 3. 1969
28. 11. 1968
3. 11. 1968
8. 6. 1968
14. 4. 1968
24. 1. 1968
6. 11. 1967
19. 3. 1967
29. 1. 1967
4. 12. 1966
7. 7. 1966
30. 4. 1966
19. 2. 1966
22. 12. 1965
6. 11. 1965
12. 6. 1965
5. 5. 1965
14. 3. 1965
11. 2. 1965
7. 11. 1964
20. 6. 1964
15. 5. 1964
25. 3. 1964
12. 1. 1964
24. 11. 1963
12. 10. 1963
15. 6. 1963
8. 5. 1963
17. 3. 1963
27. 1. 1963
25. 11. 1962
6. 11. 1962
23. 6. 1962
29. 4. 1962
10. 2. 1962
7. 11. 1961
16. 9. 1961
17. 6. 1961
13. 5. 1961
11. 2. 1961
18. 12. 1960
5. 11. 1960
1. 10. 1960
Karel Charvát / Z médií

17. 2. 1998

Karel Charvát (14.8.1930 - 31.12.2003) se s jevištěm seznámil ve Vesnickém divadle Praha, následovala studia na DAMU, kde se stal jeho vzorem Karel Höger; první angažmá získal v Divadle Jiřího Wolkera (1954-60). V roce 1960 se stal členem Jihočeského divadla, kde zůstal do konce života. Složitá herecká i lidská osobnost.

V prvních letech vynikl v rolích lyrického charakteru (Haimon v Antigoně, Radúz v Zeyerově hře, Lucindo v Chytré milence, Kalaf v Turandot, Treplev v Rackovi, Francek v Maryše, Petr Vok v Krumlovské romanci, Vallé ve Hře o lásce a smrti, Václav v Drahomíře).  Milovníky hrál s přirozenou romantikou a líbezností a byl v té době idolem ženské části obecenstva. Ale i tyto zdánlivě jednoduché postavy uměl zahrát s jakýmsi vnitřním napětím, které se projevilo v pozdějším věku, kdy začal představovat postavy složitější, ve výkladu náročné intelektuálně i psychicky. Flamineo (Bílý ďábel), Astrov, později Lopachin (Strýček Váňa), George (O myších a lidech (Don Juan), Ezop (Liška a hrozny), Molière (Svatá Kabala). Uměl s úspěchem zazpívat i zatancovat, jak dokázal v muzikálech  Šumař na střeše (Tovje) a Řek Zorba (titulní postava) a když bylo třeba, získal ironický nadhled nad figurou (Onučkin v Ženitbě). V pozdějším věku hrál velmi úspěšně postavy přinášející na jeviště drama. James Tyrone (Cesta dlouhého dne do noci), Sir (Garderobiér). Postavy ztroskotanců hrál nejednoduše, snad  i díky vlastním životním prožitkům.



Tři sestry / Karel Charvát, Martin Hruška / foto Petr HasalGarderobier / Karel Charvát, Petr Šporcl / foto Petr HasalGarderobier / Petr Šporcl, Karel Charvát / foto Petr HasalGarderobier / Karel Charvát, Petr Šporcl / foto Petr HasalGarderobier / Petr Šporcl, Karel Charvát / foto Petr Hasal