Hedvika Tvrdá

sólistka opery / Opera
 

/ Repertoár - archiv

23. 10. 1999
7. 8. 1998
17. 4. 1998
28. 6. 1997
6. 6. 1997
7. 6. 1996
19. 4. 1996
10. 3. 1995
18. 6. 1994
30. 4. 1994
17. 11. 1993
15. 10. 1993
18. 6. 1993
16. 4. 1993
16. 4. 1993
23. 10. 1992
19. 6. 1992
10. 4. 1992
10. 1. 1992
1. 11. 1991
6. 9. 1991
19. 4. 1991
1. 3. 1991
7. 9. 1990
20. 10. 1989
1. 6. 1989
24. 2. 1989
21. 10. 1988
29. 4. 1988
26. 2. 1988
19. 12. 1987
16. 10. 1987
11. 6. 1987
24. 2. 1987
20. 6. 1986
8. 3. 1985
26. 10. 1984
16. 3. 1984
4. 3. 1984
28. 10. 1983
23. 6. 1983
4. 3. 1983
18. 12. 1982
2. 9. 1982
5. 3. 1982
19. 6. 1981
16. 1. 1981

Hedvika Tvrdá (1961 - 2003) studovala pražskou konzervatoř ve třídě Marty Boháčové a školila se u Giorgia Fevanetta v italské Sieně.

Zvítězila ve dvou významných pěveckých soutěžích (Karlovy Vary, 1979 a Brno,1982).

Jako sólistka opery JD v oboru lyrický soprán poprvé zazářila na zdejším jevišti v náročné úloze Paminy v Mozartově Kouzelné flétně (1981). Ve svazku s jihočeskou operou prožila 15 plodných divadelních sezón, v nichž propůjčovala neopakovatelné kouzlo a spontaneitu své osobnosti dlouhé řadě postav svého hlasového oboru a stala se doslova miláčkem českobudějovického publika. Jen z Mozarta tu ztvárnila v průběhu let kupř. Zerlinu i Donnu Annu (Don Giovanni), Despinu (Cosi fan tutte), Cherubína (Figarova svatba), Blondu (Únos ze serailu); dále byla líbeznou Blaženkou (Smetana - Tajemství), důvtipnou Rosinou (Rosini - Lazebník Sevilský), zamilovanou Bětuškou ( Dvořák - Šelma sedlák), rozmarnou Adinou (Donizetti - Nápoj Lásky) oddanou Mimi (Puccini - Bohéma) a především Dvořákovou Rusalkou. V této životní úloze s poprvé představila již v roce 1983, Rusalka ji pak provázela prakticky po celou dobu její pěvecké kariéry… Zvláštní kapitolu v pěveckém působení Hedviky Tvrdé tvoří osobité komediální charaktery z pozapomenutých buffo oper italského repertoáru (Čtyři hrubiáni, Astrologové, Lest a láska, Venkovské zpěvačky, Kritická noc) a samozřejmě plejáda postav operetních i muzikálových, tak jak je přinášel „oblastní“ provoz. Za všechny jmenujme alespoň Wandu z Nedbalovy Polské krve, Frimlovu Rose-Marii a Lízu Doolittlovou z Loeweho a Lernerovy My fair lady.

Za své výkony byla nominována na Thálii a získala mnohá ocenění. Koncertovala v několika evropských zemích a v Japonsku. Soustavně se věnovala interpretaci duchovní hudby.