Áda Šmíd

šéf zpěvohry, herec / Činohra
 

/ Repertoár - archiv

17. 5. 1972
23. 1. 1972
7. 2. 1971
10. 1. 1971
6. 12. 1970
29. 3. 1970
1. 2. 1970
30. 11. 1969
18. 5. 1969
22. 3. 1969
28. 11. 1968
26. 5. 1968
17. 3. 1968
24. 1. 1968
26. 11. 1967
21. 5. 1967
2. 4. 1967
19. 3. 1967
5. 2. 1967
1. 1. 1967
20. 11. 1966
7. 7. 1966
11. 6. 1966
30. 4. 1966
6. 3. 1966
9. 1. 1966
11. 11. 1965
5. 5. 1965
17. 4. 1965
28. 2. 1965
7. 11. 1964
13. 6. 1964
31. 5. 1964
25. 3. 1964
24. 11. 1963
15. 6. 1963
8. 5. 1963
17. 3. 1963
27. 1. 1963
25. 11. 1962
6. 11. 1962
16. 6. 1962
14. 4. 1962
23. 2. 1962
7. 11. 1961
16. 9. 1961
17. 6. 1961
13. 5. 1961
22. 4. 1961
4. 3. 1961
27. 11. 1960
24. 9. 1960
11. 6. 1960
24. 2. 1960
12. 12. 1959
19. 11. 1959
24. 10. 1959
19. 9. 1959
6. 6. 1959
11. 4. 1959
28. 2. 1959
23. 1. 1959
12. 12. 1958
1. 8. 1958
24. 2. 1958
15. 1. 1958
17. 10. 1957
19. 9. 1957
6. 1. 1957
6. 11. 1956
13. 9. 1956
6. 9. 1956
7. 4. 1956
29. 1. 1956
13. 10. 1955
22. 5. 1955
13. 2. 1955
21. 11. 1954
11. 9. 1954
17. 6. 1954
19. 5. 1954
17. 4. 1954
9. 12. 1953
18. 10. 1953
16. 1. 1953
13. 12. 1952
18. 5. 1952
4. 2. 1951
21. 12. 1950
14. 10. 1950

Áda Šmíd (21.11.1903 - 11.2.1973) herec, operetní i operní zpěvák, režisér.

Zpívat se učil v době, kdy působil v Záhřebu jako obchodní korespondent. V roce 1924 přijal angažmá v operním sboru Jihočeského divadla. Další zkušenosti získával v divadle v Jihlavě, Hradci Králové, Pardubicích. Do Českých Budějovic se vrátil jako herec, operetní sólista i režisér (1931-45). Rok působil v Národním divadle v Brně, v Plzni byl v r. 1947 jmenován šéfem operety a důvodem jeho odchodu byl kritický rok 1948. V r. 1954 se stal šéfem operety Jihočeského divadla (1954-59); režíroval též opery - např. Prodanou nevěstu, Jakobína a Madame Butterfly. Jako herec zůstal V Českých Budějovicích se svou ženou Věrou Šmídovou, herečkou a nápovědkou až do důchodu.

Dobrosrdečnost vyzařovala z celého jeho zjevu včetně svatozáře bílých vlasů. Byl to velmi pozitivní člověk. Upřímností a srdečností se vyznačovaly i jeho postavy, které hrál v činohře. Mlynář v Lucerně, Šťastlivec v Ostrovského komedii Les, Blume ve Veselých paničkách windsorských, úspěch slavil v pomilováníhodném Kalafunovi ve Strakonickém dudákovi. V Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí byl Jupiterem, Josefem Švejkem v Křičkově zpěvohře (Věra Šmídová paní Műllerovou).

Spontánnost a opravdovost jevištního projevu i smysl pro humor zdědila určitě i jeho úspěšná vnučka Bára Hrzánová.

 

Áda Šmíd režíroval velmi osobitým způsobem. Nikdy nezvyšoval hlas, nekřičel. Jakousi dohodou řešil propletené situace s velmi osobitými operetními sólisty i sborem. Neodmyslitelně k němu patřila jeho žena Věra. Za mlada tanečnice, v JD napůl herečka, později nápovědka. Nikdo by asi nedával ty dva lidi dohromady. Áda – klidný, usměvavý. Věra – naprostý ďábel, běs. Její hluboký hlas by mohl závidět každý basista. Na každého vyřvala i nepříjemnou pravdu. Ale tak, že se nikdo neurazil. Nepředstavitelný smíšek. I na jevišti. Režisér Miroslav Macháček si ji vždycky do nějaké postavy obsadil. Věděl asi  moc dobře proč. Její hlas, její projev byl inspirující pro všechny na jevišti. Pokud byla Věra na scéně, nevznikla tam nuda. A její napovídání? Když měl herec opravdu „okno“, Věra použila pantomimu, vstala a text zatančila. Ubožák sice text řekl, ale všichni na jevišti řvali smíchy. My, začínající a nezkušení, jsme u Šmídů vždycky našli útočiště. Ve dne i v noci. Na žal, na průšvih tam vždycky byl guláš, cmunda nebo zelňák. A buď vynadání nebo pohlazení. Byla tam Věra, Áda, babička Málinka a jednu dobu se motala pod nohama malinká Bára Hrzánová. V tom malém bytě byla vždycky pohoda, pochopení, které nezkušený herec tolik potřebuje.

                                                                                  Hana Bauerová