„Je úchvatná“ očima dramaturgyně Ivy Šulajové

Tweetněte nás!
Návrh kostýmu / Dorothy / Kristina Novotná

Britský dramatik, v současnosti žijící na Kanárských ostrovech, Peter Quilter začínal svou profesní dráhu jako televizní herec a moderátor BBC. Spisovatelskou kariéru zahájil v roce 1998. Následující rok slavila první úspěchy na londýnském West Endu jeho muzikálová komedie z prostředí šoubyznysu BoyBand, která měla premiéru v Gielgud Theatre; poté následovalo ještě turné do Holandska, Dánska, Polska, Slovenska, Estonska a Jižní Afriky. Následující Quiltrova dramatická práce se pohybovala v rozpětí od ženských monologů (Just the Ticket), přes frašku (Curtain Up), muzikály (muzikálová adaptace Strašidla cantervillského) až k dramatům (Celebrity). Celosvětový úspěch mu přinesla i u nás známá hra o posledních dnech slavné herečky a zpěvačky Judy Garlandové End of the Rainbow (Na konci duhy), a zejména komedie Glorious! (Je úchvatná). Quilter tak dosáhl za neuvěřitelně krátkou dobu skutečně mezinárodního věhlasu, jeho hry byly přeloženy do třiadvaceti jazyků, hrály se v šestatřiceti zemích, nejčastěji ve velkých divadlech ve městech tak rozmanitých jako je Sydney, Amsterdam, Berlín, Johannesburg, Varšava, Chicago, Caracas, Helsinky, Budapešt, Řím, Madrid, Montreal, Rio de Janeiro a Londýn. Právem je proto považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších dramatických autorů současnosti, za „dramatika West Endu a Broadwaye“.

Návrh kostýmu / Florence / Kristina Novotná

Komedie Je úchvatná potvrzuje jednak autorovo nesporné nadání vyhledávat a zpracovávat dějově nosná a divácky přitažlivá témata, jednak na pozadí jeho vlastní profesní biografie čili raketového startu na dramatické výsluní ironicky kontrastuje s životním příběhem „sopranistky“ Florence Foster Jenkinsové. Životní příběh „nejhorší zpěvačky na světě“ zpracovali i např. jihoafrický dramatik Charles J. Fourie (Goddess of Song, 1999), skotský dramatik a politik Chris Ballance (Viva la Diva, 2001) nebo původem britský herec a dramatik Stephen Temperley (Souvenir, 2005; uvedeno na Broadwayi). Quiltrova variace osudu skutečně žijící postavy Florence Foster Jenkinsonové se poprvé hrála v Birmingham Repertory Theatre v roce 2005. V následujícím roce v londýnském Duchess Theatre bylo během šesti měsíců odehráno 200 představení a komedie byla nominována na Cenu Laurence Oliviera za Nejlepší komediální novinku roku. Dosud ji mohlo vidět více než milion diváků ve více než stovce divadel světa napříč šesti kontinenty.

Návrh kostýmu / Gedgeová / Kristina Novotná

Hlavním tématem hry pojednávající o nadšené amatérské sopranistce Američance Florence Foster Jenkinsové (1868 – 1944), přezdívané též „první dáma klouzavé stupnice“, která svým „uměním“ pobavila tisíce diváků v New Yorku a svou podivuhodnou kariéru zakončila měsíc před smrtí fenomenálním veleúspěšným „koncertem“ v po střechu našlapané Carnegie Hall, je cesta za naplněným snem. Dnes kultovní postava od dětství toužila po hudební kariéře přesto, že neuměla zazpívat ani notu a neměla žádný smysl pro rytmus. Byla však přesvědčena o svém koloraturním sopránu a absolutním sluchu. Vyrůstala v bohaté pennsylvánské rodině, otec však její hudební kariéře nepřál. Aby v ní mohla pokračovat, přesídlila do Philadelphie a provdala se za Dr. Franka Thorntona Jenkinse a živila se jako učitelka klavíru. Manželství bylo bezdětné a v roce 1902 skončilo rozvodem. Teprve po smrti otce v roce 1909, po němž Florence zdědila velkou sumu peněz, začala pozvolna rozvíjet toužebnou pěveckou kariéru. Se svou matkou se přestěhovala do New Yorku a začala žít vysokým životním stylem. Jako movitá žena založila a financovala Verdi klub, současně byla členkou a ředitelkou hudebních sekcí mnoha dalších společenských klubů např. The National League of American Pen Women nebo The National Society of Patriotic Women. První stupínkem k samostané vokální dráze byl koncert v roce 1912. Zúčastnilo se ho mnoho přátel a výtěžek byl věnován na charitu. Recitály v tanečním sále hotelu Ritz-Carlton se posléze staly každoroční záležitostí, přičemž posluchače si netradičně vybírala osobně sama protagonistka. Mezi její nadšené publikum patřili i profesionální hudebníci, např. skladatel a textař Cole Porter si údajně nenechal ujít žádný z jejích koncertů a dokonce pro ni složil píseň, mezi další fanoušky Florence patřili např. operní hvězdy Lily Ponsová, Enrico Caruso a britský dirigent Sir Thomas Beecham. Po smrti matky v roce 1928, když bylo Florence šedesát let, jí už nic nebránilo v tom, aby svou pěveckou kariéru rozjela naplno. Přesvědčení o velkém talentu, které naplňovalo její osobnost zvláštním jasem a radostí, jež dokázaly učarovat stovkám diváků, nezištná pomoc přátel, stejně jako schopnost vytvořit velkolepé show, na které si Florence sama navrhovala extravagantní kostýmy, dospěly v jejích 76 letech až k metě nejvyšší: ke koncertu v Carnegie Hall (v říjnu 1944). Florence Jenkinsová ji vyprodala do posledního místečka a sklidila nadšené ovace. Měsíc nato zemřela ve svém apartmá v Hotelu Seymour na Manhattanu.

Návrh kostýmu / Kosma / Kristina Novotná

Komedie Petera Quiltera se soustředí na nejslavnější období kariéry Florence Jenkinsové a v duchu komediálního žánru přivádí spolu s ní na jeviště podobně excentrické postavy: věrného životní partnera St. Claira - neúspěšného anglického herce, džentlmena se slabostí pro dobré jídlo, pití a humor, svéráznou přítelkyni Dorothy a španělskou kuchařku Maríu, ale i „obránkyni hudby“ a rozhořčenou kritičku Florence Paní Verindah-Gedgeovou. Do neuvěřitelné osobnosti Florence se nakonec zamiluje i zprvu zděšený klavírista McMoon, který s ní ve hře projde nahráváním v Melotone Recording Studiu, koncertem v hotelu Ritz Carlton, až po závěrečný neuvěřitelný triumf ve vyprodané Carnegie Hall.

Přesto či možná právě proto, že její zpěv byl vskutku dost příšerný (poslechneme-li si její nahrávky, dodnes prodávané, nebo ukázky dostupné na internetu, neubráníme se smíchu; nejdříve nevěříme svým uším, poté „odvaze“ zpívající osoby a následně přízni početného obecenstva), a v hudebních kruzích je považován za cosi jako „hudební klaunské číslo“, životní příběh „vražedkyně vysokého cé“, její upřímná láska k hudbě i radost předávaná lidem, nás musí vzít za srdce. Překračuje meze běžného rozumového chápání, je příběhem o víře v sebe sama, síle přátelství a citu, o lidské noblese, fantazii, toleranci, hravosti i bláznovství.

Návrh kostýmu / María / Kristina Novotná

Českou premiéru měla hra Je úchvatná, kterou vynikajícím způsobem přeložil Pavel Dominik, 5. září 2007 v pražském Divadle Kalich v režii Jany Kališové. V hlavní roli se představila Jaroslava Kretschmerová. Jihočeské divadlo je teprve druhým divadlem, které si na hru, kladoucí mimořádné požadavky na hlavní hereckou představitelku, u nás troufá. Náročnou interpretaci falešného zpěvu, stejně jako komediální mistrovství na českobudějovické scéně předvede mnohonásobná držitelka Jihočeských Thálií, oblíbená Daniela Bambasová. V roli klavíristy McMoona se představí Martin Hruška, v roli St. Claira Jan Dvořák. Dále uvidíte Jaroslavu Červenkovou jako Dorothy, Teresu Brannu jako Maríu a Lenku Krčkovou v roli Paní Verindah-Gedgeové. Předvánoční premiéra „Úchvatné“ proběhne 20. prosince v režii Jany Kališové (rezervace vstupenek ZDE).

Návrh kostýmu / St Clair/ Kristina Novotná

© 2002 - 2019 Marten & Louis, spol. s.r.o., www.marten-louis.cz // design - www.designatelier.cz
Připomínky a návrhy zasílejte na czech@marten-louis.cz.
Všechna práva vyhrazena, Jihočeské divadlo, příspěvková organizace
Dr. Stejskala 19, 370 47 České Budějovice
Zásady ochrany osobních údajů