Klíče odnikud

Účinkují

Mé nové celovečerní taneční divadlo s názvem KLÍČE ODNIKUD se opírá o ostrý kontrast mezi dvěma velice rozdílnými hudebními díly dvou neporovnatelných geniálních českých skladatelů. Zazní fragmenty z Dvořákova Requiem a Janáčkovy klavírní lyriky, konkrétně z cyklu Po zarostlém chodníčku.
V prvním případě jde o vysokou duchovní a plnou symfonicko-vokální hudbu, v druhém o „pouhý“ a jakoby osamocený klavír.
Dvořák své Requiem komponoval v období, kdy byl na vrcholu svých tvůrčích sil, v čase své největší umělecké expanze. Ač se z podstaty věci jedná o mši za zesnulého, tato skladba není přímou reakcí na nějakou osobní tragédii (jako např. u Stabat mater), ale spíše velkolepou oslavou Boha. Je protkána esencí věčných otázek po smyslu lidského bytí a existence vůbec a v neposlední řadě vírou v naději.
Naproti tomu Janáčkův klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle několika profesních, z tehdejšího pohledu „proher“, zemřela jednadvacetiletá dcera Olga. Jde tedy o záležitost velice niternou, křehkou, ale zároveň dynamickou a drásající.
Má vlastní celovečerní „variace“ na výše zmíněná témata, je inspirována mou nedávnou návštěvou, dnes již úplně opuštěného domu po mých prarodičích. Ten byl po několik posledních desetiletí obýván osamocenou ženou, která zde posléze v naprosté samotě i zemřela.
Zoufalá a vyšinutá schizofrenička, uzavřená do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, jíž nebylo pomoci. Obklopena tmou plnou reje svých neuspořádaných démonů a zároveň svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů.
Byla to má teta, které je můj nový opus věnován.
/ Petr Zuska