Interaktivní obsah opery Kouzelná flétna

Milí diváci, nežli se začtete do děje opery, doporučuji Vám naladit se na patřičnou notu poslechem nahrávky Mozartova kladívkového klavíru, na němž údajně Kouzelnou flétnu komponoval. Doba zahájení kompozice není přesně známa, nicméně je jisté, že její hlavní část probíhala v jarním a letním období roku 1791 v tomto zahradním domku; ostatně ti, kteří viděli slavný Formanův film Amadeus, si tuto stavbu jistě vybaví z tohoto záběru. Jen pro pořádek, Mozart zde nebydlel, jeho domov byl zde. A když už jsme u těch staveb, za pozornost stojí i dnes již neexistující předměstský komplex budov, kde sídlilo lidové divadlo Na Vídeňce (nebo Ve Freihausu), v němž byla Kouzelná flétna devět týdnů před Mozartovou smrtí premiérována.

1. dějství

Do děje nás uvádí strhující overtura předznamenávající významnou roli číselné symboliky, jež se bude prolínat celým dílem. O ní si můžete více přečíst například zde. Tři akordy, jež overturu zahájí, nás budou následně provázet celým dějem.

Je hluboká noc. Prince Tamina, který prchá před nestvůrou, zachrání tři tajemné dámy. Nad jeho bezvládným tělem se v rozkošném tercetu pohádají o tom, která z nich na něj má nárok a když se ani po několika hudebních číslech neshodnou, odejdou se hádat mimo jeviště.
Tamino se probere z mrákot a setká se s náhodně procházejícím ptáčníkem Papagenem, který se vychloubá, že příšeru zabil on. Mozart tuto postavu hudebně provází až vtíravě optimistickým stylem dobové bavorské lidové hudby.
Tři dámy se vracejí, trestají Papagena za lhaní přičarováním zámku na jeho ústa a povolávají na scénu další postavu, Královnu noci.
Ta se Taminovi svěřuje, že její dceru Paminu unesl zlý čaroděj Sarastro a jen Tamino ji může zachránit. Hudebně se přitom vyjadřuje za pomoci psychedelicky vypjaté koloraturní techniky, kterou jako by Mozart vyvolal z nějaké pozdní Vivaldiho opery.
Tamino se vydává na cestu, na níž mu mají pomáhat tři géniové, ztělesnění chlapeckými sopranisty (v Mozartově Vídni byl veden chlapecký sbor při každém kostele, takže není divu, že mladým zpěváčkům svěřil tak náročné party), Papageno vybavený zvonkohrou a samozřejmě Kouzelná flétna.

Děj se následně nepřehledně zamotá. Tamino s Papagenem se na cestě rozdělí, Tamino se snaží proniknout do chrámu kouzelníka Sarastra, během čehož se ukáže, že onen zlý Sarastro je ve skutečnosti mírumilovný filantrop, zatímco Královna noci se jen snaží hystericky (tříčárkované ef) uchvátit jeho moc. Princeznu Paminu zatím nalezne Papageno a společně se vydají hledat Tamina.
Na konci prvního dějství se nicméně všichni setkají a Sarastro podmiňuje Taminův sňatek s Paminou splněním několika zkoušek, které si ovšem nechá až na druhý akt.

Ze série zvratů v prvním dějství vyniká pozoruhodný rozhovor prince Tamina s kněžími střežícími chrám moudrosti, který je z pohledu hudební historie považován za zlom ve vývoji tohoto žánru směrem k romantické opeře. Zde se během několika minut vystřídá sedm hudebních stylů, všech 12 tónin, a právě v tuto chvíli Tamino pozná, že vše je vlastně jinak, než si dosud myslel. Ptá se sám sebe "Kdy mé oči konečně spatří světlo"? a neviditelný sbor mu odpovídá "Brzy, nebo nikdy".
Je to takové malé podobenství o lidském údělu a pro mě nejsilnější místo z celé Kouzelné flétny.

Následuje přestávka.
Tištěné programy, které se z prvních repríz Kouzelné flétny dochovaly, jsou místy pokapány voskem (diváci si zřejmě svítili svíčkami, aby je ve tmě divadelního sálu přečetli), a decentně znečištěny občerstvením, jež vám doporučujeme o přestávce vyhledat. Mozart je sice geniální, ale Mozart se sklenkou vína je ještě lepší.

2. dějství

Druhé dějství otevírá hudební zázrak nazvaný v partituře jako "průvod kněží" následovaný asi nejúchvatnějším mužským sborem, jaký kdy Mozart napsal. Zde se již začínají zednářské symboly stávat nepřehlédnutelnými, takže doporučuji se rozhodnout, zda budete operu dále sledovat jako fantaskní pohádku nebo jako ezoterické zasvětitelské mystérium.

Všechny dějové linky se nyní postupně setkají. Princ Tamino v doprovodu Papagena musí projít několika zkouškami, během kterých se mu zjevují postavy z předchozího děje - Pamina, tři dámy nebo kněží. Taminovi to jde dobře, ale Papageno poruší snad vše, co lze.

Mezitím navštíví Paminu její matka, Královna noci. Předává jí dýku a žádá, aby usmrtila Sarastra. Následuje asi nejslavnější koloraturní arie v historii hudby, v níž Královna noci vylévá všechen svůj hněv za asistence hraničně náročné vokální techniky.

Pamina ji nicméně neuposlechne a rozhodne se podle přání Sarastra pomoci Taminovi projít dvěma závěrečnými zkouškami - zkouškou ohně a vody, jež mají původ v gnostickém učení. Tamino a Pamina uspějí a čeká je zpečetění jejich svazku.

Papageno neuspěl v žádné ze zkoušek, je osamělý a chce ukončit svůj život. V jeho poslední chvíli se ale vynoří tři géniové a připomenou mu, že s sebou stále nese svoji kouzelnou zvonkohru. Papageno ji rozezní a náhle se před ním objeví Papagena, jeho vysněná žena. Slavný duet, který následuje, je úplně posledním operním číslem, které Mozart za svého života napsal, neboť jej do již dokončené partitury přidal až během zkoušek. Je to duet o lásce dvou lidí, koktání během prvního rande, rozrůstající se rodině a radosti ze spousty dětí.

Královna noci se v doprovodu své družiny snaží proniknout do Sarastrova chrámu a překazit svatbu Tamina a Paminy. Je znepokojena zvláštním duněním, které jakoby se stále přibližovalo. Je to vycházející slunce, které ji sežehne na prach.

Nastává den. Tamino si bere Paminu, Papageno Papagenu a láska vítězí nade vším, co jí stálo v cestě.

 

/ Tomáš Ondřej Pilař