Interaktivní obsah - Malý princ

6. 4. 1943 – v Evropě zuří válka a francouzský humanista, letec a spisovatel Antoine de Saint-Exupéry žijící v exilu vydává v newyorském nakladatelství Reynal & Hitchcock svou nejkratší a zároveň nejslavnější knihu – Malého prince. Zde si můžete prohlédnout některé stránky původního rukopisu a prvních autorových kreseb. V té době nikdo netušil, že se filozofická kniha psaná prostým jazykem srozumitelným dětem i dospělým stane jednou z nejslavnějších knih 20. století a snad hned po Bibli druhou nejpřekládanější knihou historie.
Dočkal se ale i několika filmových adaptací. Připomeňme si mezi nimi třeba filmový muzikál z roku 1974. Scéna s Genem Wilderem jako Lišákem (anglické Fox i francouzské Le Renard označují spíše mužský rod této postavy) nebo s Bobem Fossem v roli Hada – o této scéně se traduje, že inspirovala Michaela Jacksona k jeho ikonickému tanečnímu stylu. Mimochodem Exupéry při svém pobytu v Africe, kde svého času dělal velitele letecké základny Cap Juby, si kromě chameleona ochočil i pouštní lišku - tzv. fenka. Fenek je typický pro své velké uši – všimli jste si někdy uší lišky v ilustracích Saint-Exupéryho?
Jen o dva roky později, roku 1979, v USA vyšel krátký animovaný film. Podobně slavnou se stala i francouzská kreslená verze z roku 1990. V těchto případech šlo o poměrně věrné adaptace, některá zpracování se však nechala jen inspirovat a posunula příběh Malého prince dál. Dnes mezi ty nejznámější patří Malý princ režiséra Marka Osborna z roku 2015.
Ani film Saint-Exupéry z roku 2024 se nevyhnul mnoha odkazům na Malého prince. Popisuje však události kolem záchranné akce v Andách, kdy se při jejich přeletu ztratil Exupéryho kolega a přítel Henri Guillaumet. Podívejte se na scenérie And, které se pilotům, hledajícím nové cesty přes nejdelší pohoří světa otevíraly. Tato nezapomenutelná událost se Exupérymu stala inspirací ke knize Noční let a má své výrazné místo i v silně autobiografické knize Země lidí.
Zásadní životní zkušeností byla pro Antoina havárie na saharské poušti uprostřed ničeho, kde prožil hlubokou spirituální zkušenost a kde nepochybně získal inspiraci k mnoha prvkům pro knihu Malý princ – ztroskotání, poušť, liška, studna a další. Ač jsou jeho humanistické a duchovní úvahy zcela autentické a explicitně se nehlásí k žádnému myšlenkovému směru, Martin C. Putna staví jeho dílo do zajímavého kontextu s jinými francouzskými autory přelomu 19. a 20. století spojených s pouštní mystikou.
Nezapomínejme, že počátek 20. století je kolébkou létání a piloti byli často i konstruktéři a hlavně dobrodruzi, hledající nové možnosti a zkoušející hranice možného. Sám Exupéry byl za svůj život svědkem překotného vývoje od prvních pokusů přeletět několik set metrů až po zaoceánské lety a letecké bitvy; od jednoduchého ovládání leteckého stroje až po složité palubní desky a vybavení kokpitů. Sám o tom v pozdější době napsal:

„Pilot, mechanik a radista se už nevydávají za dobrodružstvím, ale zavírají se do laboratoře. Sledují pohyb ručiček a ne ubíhající krajinu.“

Život Antoina de Saint-Exupéryho skončil v létě roku 1944, když se zřítil se svým průzkumným letadlem P-38 Lightning do Středozemního moře. Poslední chvíle pilota a spisovatele umělecky zpracoval Karel Moudrý v rozhlasové hře Smrt v oblacích (A. S. Exupéry). Příběh, který pak pokračoval po bezmála šedesáti letech, zpracoval v České televizi Stanislav Motl.

V roce 2003 napsala britská skladatelka Rachel Portman svou první operu na libreto Nicholase Wrighta podle Exupéryho knihy Malý princ. Rachel Portman byla do té doby známá především jako skladatelka filmové hudby. Stala se historicky první držitelkou Oscara za původní hudbu k filmu Emma v roce 1996. Má za sebou desítky filmů pro největší světové produkce. U nás jsou asi nejznámější Čokoláda, Oliver Twist nebo Vévodkyně. Za pozornost ovšem stojí i její koncertní díla patřící spíše do klasické hudby přelomu 20. a 21. století: například ve spolupráci se světovou mezzosopranistkou Joyce DiDonato píseň The First Morning of the World nebo environmentální oratorium Příběh proutkaře (The Water Diviner’s Tale) psané pro BBC Proms.

Na závěr si můžete připomenout filmovou adaptaci této opery z roku 2004 v produkci BBC, tedy jednu z prvních (v tomto případě televizních) inscenací jen krátce poté, co Rachel Portman svou operu dopsala.