Mikoláš Tyc

Otázky na tělo Zabijáku Andersovi a Mikoláši Tycovi

1) S jakou postavou ze Zabijáka Anderse se nejvíc ztotožňujete a s jakou to považujete za nemožné?
Z pozice režiséra se snažím ztotožnit s každou figurou hry - anebo se snažím s ní alespoň soucítit, vidět její silné i slabé stránky. Rozumím Zabijákovi a jeho duševnímu prozření, rozumím i (v konečném důsledku) velmi nevybíravým manipulacím od farářky a Pera Persona. Tahle hra je ovšem černá komedie, takže s jistým nadhledem není těžké vcítit se do každé postavy. Ale zcela upřímně se asi nikdy neztotožním s ryzími padouchy Hrabětem a Hraběnkou – takže jsem se tyhle dva snažil s Tomášem a Danou pojmout groteskně. Stejně jako všechny krvelačné mafiány.

2) Čím je pro Vás specifický humor Jonase Jonassona?
Právě tím, jak vnímá své postavy jako skutečné chybující lidi. Jeho humor odpovídá běžným lidským nedorozuměním a přešlapům. Akorát si umí k tomu všemu vybrat úžasné situace. Zabiják, který se chce napravit a páchat pouze dobro, zvěstovat pravdu o Ježíšovi… To je perfektní zápletka.

3) Jak se dá na jeviště přenést části ze skandinávské road movie?
Se scénografem Kamilem Bělohlávkem jsme se nakonec rozhodli pro docela minimalistickou (až skandinávskou) scénu, do které přinášíme různé elementy z konkrétních prostředí. Kamil je svým založením loutkář, tak jsme to využili a pro 5 nejdůležitějších prostředí vyrobili malé modely, malé makety. Díky tomu pracujeme s kontrastem „mikro“ a „makro“ světa. Scénický prostor pak také dotváří projekce a skvělá hudba Jiřího Hájka. Jeho řízný kytarový soundtrack podtrhuje konkrétní nálady a vytváří tu správnou atmosféru pro švédskou komediální gangsterku o napraveném Zabijákovi.

4) Bude Vaše inscenace spíš drsná nebo vtipná?
Vzhledem k absurditě situací je to spíše vtipná inscenace. S choreografem Martinem Packem jsme se opravdu bavili u zkoušení přestřelek. Jedním dechem ale dodávám, že respektuji autora i skvělou dramatizaci od Olgy a všechny drsné motivy celého příběhu musíme nejprve rozehrát a vygradovat – než se vše zlomí do té černohumorné absurdity. Jak to taky tak někdy v životě bývá.

5) Čím to je, že se do Jihočeského divadla rád vracíte?
Protože to tady mám opravdu rád. Protože se mi tu opravdu moc dobře spolupracuje s herci, s divadlem. Je tu skvělá pracovní atmosféra a morálka. Zkrátka a jednoduše se tu dělá dobré divadlo. A je to pro mě bezpochyby i srdeční záležitost, protože Martin Glaser s Olgou Šubrtovou mi v JD nabídli moji první profesionální režii. A i po mnoha letech na volné noze (a možná že i s přibývajícími zkušenostmi v jiných divadlech) si mnohem více vážím toho, že zde dostávám příležitosti.