Tomáš Havlínek

Úžasné představení, skvělé výkony. Vystoupení v Prachaticích - pro mě jedno z nejlepších za uplynulý rok. Bavilo se obecenstvo i herci. Už hledám v programu, abych na toto představení koupila vstupenky i svým dětem. Pokud by školy zorganizovaly na toto představení návštěvu svých studentů, byla by to smysluplná investice. Shakespeara obdivuji, včetně překladů prof. Hilského. Pravidelně se účastním jeho přednášek v den výročí narození  tohoto dramatika na Kratochvíli. Po zkušenosti z letních Shakesperaovských slavností na Pražském hradě - Romeo a Julie v režii dua Skutr jsem byla přesvědčena, že jiná než klasická forma těmto dramatům nesluší. Jejich zpracování mě totiž zklamalo. Ale představení Souborné dílo WS ve 120 minutách hlavně zásluhou všch tří protagonistů mě příjemně přesvědčilo o opaku. Hoši, děkujem!!!

Představení Don Juan bylo skvělé. Herecké výkony na místě, obvzlášť hraní Tomáše Havlínka. Někomu by se mohlo zdát, že vsuvky, ve kterých tancovaly dívky, byly nemístné, ale v představení si našly své místo. Jako celek mě představení uchvátilo, děkuji.

Milé divadlo, děkujeme Vám za včerejší vtipné představení W.S. Nemůžeme uvěřit ,že celé představení zvládli zahrát pouze tři herci. Tomáši Drápelo, Tomáši Havlínku a Pavle Oubrame, byli jste skvělí! Johana Vrbková (Ofelie,Kája), Gabina Světlíková,Viktorie Šimková, Stanislava Hemmerová, žákyně 5.C ze ZŠ Máj 2 České Budějovice

Úžasné představení, které nás od začátku do konce bavilo svým humorem. Děkujeme všem hercům za skvělé výkony, speciálně pak bychom rádi vyzdvihli herecký talent pan Tomáše Havlínka, jehož ztvárnění postavy Puka bylo naprosto excelentní.

Včera jsem na doporučení absolvovala představení Shakespeare v Holywoodu a opět jsem si návštěvu Jihočeského divadla užila. A důvod pro to, abych se o svůj  pozitivní komentář podělila, je moje potřeba poděkovat zvášť Oberonovi a speciálně pak Pukovi, jehož výkon mi připomněl nezapomenutelného Puka Petry Hobzové svého času na Otáčivém hledišti. Děkuji.

65% Režisérka hru inscenovala kdysi v DnV. Vstoupila tak podruhé do téže řeky a dle mého názoru se jedná o návrat vydařený. Hře, respektive nové inscenaci, napomohlo menší jeviště JD, v němž se vztahy mezi postavami i prožívané situace zintenzivněly, což přineslo i více humoru. Herecky mě oslovili R. Šmotek a T. Havlínek. Z inscenace překvapivě vystupují i dvě ženské postavy - Lydie v podání D. Verzichové, jež s citem pro míru ztvárnila prototyp přihlouplé subrety, a Louella Parsonsová, v níž J. Červenková vytvořila nepřehlédnutelnou osobnost jízlivé novinářky komentující společenské dění.

Očima přísného divadelního kritika jsou tyhle Ludwigovy postmoderní námluvy s renesančním klasikem nepochybně záležitostí bez vyšších uměleckých ambic. Hře sice nechybí určitá míra sofistikovanosti – narážky na texty z různých Shakespearových her, tíživé téma umělecké nesvobody zprostředkované postavou Maxe Reinhardta nebo mixování reálných a imaginárních figur. Divák se nicméně může spolehlivě bavit i bez hlubších znalostí jak Shakespeara, tak detailů a jmen ze "zlaté éry Hollywoodu". Je to ale nutně na škodu kvalitě hry? Myslím, že v tomto případě ne – inscenace pro mě totiž bez problémů naplňuje kategorii oddychové komedie, která si zcela vědomě neklade vyšší cíle, ale zároveň neupadá do prvoplánové podbízivosti. "Atraktivní balení" hře zajišťují sevřená scéna nahrávající stylizaci do prostředí hollywoodských ateliérů, Fikejzova dobově padnoucí hudba a především (chtělo by se říct už tradičně) skvělé Kyptovy kostýmy. Oceňovat výkony herců znamená  pouštět se do vypisování telefonního seznamu, protože každý z nich dokázal své postavě "vybojovat" alespoň jeden úsměv vzbuzující výstup a zároveň se vyvarovat přílišného tlačení na pilu a přehrávání (snad tomuto riziku nepodlehnou ani při dalších reprízách). Jiří Untermüller jako obávaný Will Hays v průběhu děje velmi vyváženě přepíná výrazový projev mezi striktním a sarkastickým úředníkem a neodolatelně narcistním blouznivcem. Hlasově a vizuálně "čtyřjediný" Jan Dvořák suverénně zvládá nejen "chodící klišé" Jacka Warnera, ale i tři jeho bratry, jejichž telefonické rozmluvy mají patřičnou šťávu. René Šmotek, jehož postava má jako jediná i hlubší tragický nádech, úspornými gesty a lehkým akcentem sympaticky vykresluje Reinhardta jako skeptického, humorem vyzbrojeného Evropana uprostřed hollywoodské povrchnosti. Nastavenou retro-stylizaci hry dokonale ctí a výrazově naplňuje trio dámských postav: Olivie v křehce přirozeném podání Terezy Vítů, "vzorová" naivka Dany Verzichové i novinářka Jaroslavy Červenkové přesvědčivě zprostředkovávající nablýskanost i rutinu "velkého světa" filmu. Jednoznačnými králi představení jsou nicméně představitelé ústřední, perfektně sehrané dvojice. Viktor Limr si jako Oberon pohrává s tónem hlasu při každé své replice a jeho přesně dávkovaná ironie, gesta a smysl pro timing jsou naprosto vynikající. Tomáš Havlínek má energii a uvolněnost, které k postavě Puka nezbytně patří, a znovu prokazuje jednoznačný a přirozený komediální talent, který by mohl do budoucna s přehledem zužitkovat i v "opravdovém" Shakespearovi. Je zkrátka fajn vidět soubor činohry zas jednou v sehrané formě a v kusu, který by si snad mohl získat dlouhodobější zájem diváků. Díky za to.

Dnes jsem naštívila představení Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. Představení bylo skvělé. Herci měli neskutečné výkony. Opravdu skvělý zážitek. Toto představení mě velmi pobavilo.

Děkuji za bezvadný divadelní fastfood, který se jen tak někde nevidí! Řekněte sami, už jste viděli všech 37 Shakespearových her za jediný večer? Navíc jednu zrapovanou, druhou v pravém skotském dialektu a třetí pozpátku? Hercům přeji po každém představení pořádným odpočinek, který si bezpochyby zaslouží. Aby tři lidé za dvě hodiny uspokojili nenasytné jihočeské publikum, když jsou přitom v takovém časovém skluzu, o tom fiasku v  Milevsku ani nemluvě, to si zaslouží přinejmenším pár oddechových chvilek třeba u Římského menu.