Komorní koncerty opery Jihočeského divadla v Jihočeském muzeu
Jihočeské divadlo a Jihočeské muzeum, dvě sousedící instituce kulturního ostrova v centru Českých Budějovic, zahajují sérii koncertních matiné. Cyklus dopoledních komorních koncertů v podání zpěváků a instrumentalistů opery Jihočeského divadla v novorenesanční budově muzea spojených s návštěvou vybraných expozic. Pestrý, ale tematicky vybraný program komorní hudby napříč staletími. Nejznámější jména české klasické hudby vedle českobudějovických rodáků, jakými jsou Vojtěch Jírovec nebo Rudolf Kende, jejichž díla čekají v archivu muzea desítky i stovky let na znovuuvedení.
Se vstupenkou na koncert máte zároveň vstup do všech expozic muzea v den koncertu zdarma.
Před koncertem Vás k začátku v 11:00 dovedou namísto divadelních zvonění tři vstupy trubkových fanfár z prostoru chodeb Jihočeského muzea. Každý koncert z cyklu Jihočeských matiné má svůj originální program, který bude zveřejněn na našem webu vždy krátce po uvedení předchozího.Viva la primavera!
ČESKÝ MELODRAM
koncertní spojení hudby a slova
úvodní fanfáry:
1) Karel Komzák: Pohádka
2) Zdeněk Fibich: Poem
3) Antonín Dvořák: Humoreska
Zdeněk Zavřel – trubka, Petr Macko – lesní roh, Jiří Hanzal – trombón
ŠTĚDRÝ DEN
text: Karel Jaromír Erben
hudba: Zdeněk Fibich
recitace: Zuzana Valešová
klavír: Mikoláš Troup
PROUD
text: Matěj Hájek
hudba: Marek Pavlíček
recitace: Zuzana Valešová, Marek Pavlíček
klarinet: Eliška Bendová
zpěv: Kateřina Hájovská
klavír: Mikoláš Troup
PÍSEŇ O VIKTORCE
text: Jaroslav Seifert
hudba: Zdeněk Zahradník
recitace: Zuzana Valešová, Marek Pavlíček
zpěv: Kateřina Hájovská
housle: Hayganush Naradikyan, Jesse Xavier Reiss
violoncello: Václav Žák
klavír: Lilija Červená
dramaturgie koncertu: Marek Pavlíček, Mikoláš Troup
Slovem provází Mikoláš Troup.
Pláň se ti otvírá, když míjíš dlouhou zeď
zelené zahrady, zeď mrtvých na Centrálce.
Buš do ní zoufale a čekej odpověď,
jen vyplašený pták... odlétá... mizí v dálce.
Jen vyplašený pták odlétá oblohou
(skotačil na hrobech a hvízdal v keřích smrti)
a smyčka lítosti se zadrhuje, škrtí,
sleduješ jeho let, olovo na nohou.
Sleduješ jeho let, jak lehounce tam pluje,
jak jizva na nebi se zvolna zaceluje
nad poli, lukami a kolébáním vod.
Ta rýha stříbrná... ta rýžka... nit... a bod…
Ivan Blatný
