První ze série Utajených koncertů je za dveřmi

Tweetněte nás!

První ze série „utajených koncertů“ opery Jihočeského divadla, který se uskuteční 6. listopadu 2015 má ryze beethovenovský program složený z předehry Egmont a symfonie č. 5 Osudové. Skladby patří k nejznámějším dílům dovršitele první vídeňské školy klasicistní hudby Ludwiga van Beethovena (1770 – 1827). Slohové a formové prostředky této školy Beethoven rozvinul do svého individuálního hudebního stylu a připravil tak živnou půdu pro následující – romantickou – hudební epochu.

Rodák z německého Bonnu se v roce 1792 trvale usadil ve Vídni a – stejně jako předtím Mozart – tu díky mecenášské podpoře aristokratických kruhů habsburské monarchie mohl působit jako svobodný umělec. Přibližně od roku 1795 začal trpět závažnou formou tinnitu (ušního šelestu), až v roce 1816 ohluchl úplně. Jeho obrovský talent mu však umožnil vytvořit největší díla – podobně jako Smetanovi – v období úplné hluchoty.

Mezi skladatelovy oblíbené básníky patřil Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832), a to i přes odlišné názory na vztahy se šlechtou. V Goethově tvorbě Beethoven cenil především touhu po svobodě i sílu ke vzpouře. Beethovenova scénická hudba ke Goethově tragédii Egmont, pojednávající o hrdinovi nizozemského povstání proti španělské nadvládě v 16. století, vznikla roku 1810. Je korunována dnes nejčastěji hranou Předehrou f moll.

Úvodní noty Beethovenovy „Páté“ jsou podle tradice inspirovány ptačím zpěvem, který skladatel zaslechl při procházce vídeňským Prátrem: ty prvé čtyři patrně patří „flétnovému“, zvučnému a krásnému hlasu žluvy hajní, ptáčku zářivě žluté barvy s černým ocasem a křídly. Podobný „osudový“ motiv můžeme zaslechnout také v proslavené Appassionatě, klavírní sonátě f moll, op. 57. Beethoven prý tomuto ptačímu trylku přikládal symbolický význam: „So pocht das Schicksal an die Pforte“ (Tak klepe na dveře osud). Ať tak či onak, jedná se o jeden z nejslavnějších hudebních motivů v historii hudby vůbec a v pozměněné podobě jej najdeme i v dalších třech větách symfonie. V letech 2. světové války byl také znělkou britské rozhlasové stanice BBC.

„Osudová“ symfonie je bezesporu skladatelovou osobní „rapsódií“. Je v ní neklid a „mraky, které se kupí v dálce, blíží se, houstnou a propukají v bouři“, jak trefně píše Beethovenův životopisec Édouard Herriot. Je to hudba o společenských, všelidských problémech, navzdory faktu, že celou svou povahou je nesmírně osobní.

Symfonie č. 5 Osudová zazněla poprvé v rámci „hudební akademie“ 22. prosince 1808, společně se symfonií č. 6 Pastorální, Čtvrtým klavírním koncertem G dur Skřivánčím a ukázkami z dalších Beethovenových „aktuálních“ skladeb.
A možná od tohoto památného dne v Divadle na Vídeňce začalo platit okřídlené rčení „umírá chud, kdo v životě nepoznal krásu Beethovenových symfonií“.

Rezervace vstupenek ZDE.


© 2002 - 2019 Marten & Louis, spol. s.r.o., www.marten-louis.cz // design - www.designatelier.cz
Připomínky a návrhy zasílejte na czech@marten-louis.cz.
Všechna práva vyhrazena, Jihočeské divadlo, příspěvková organizace
Dr. Stejskala 19, 370 47 České Budějovice
Zásady ochrany osobních údajů